Postupem času mám stále více v oblibě flétny s nelakovaným vnitřkem. Mnohé totiž mají velice bohatý a zajímavý zvuk samy o sobě, jenž se lakováním radikálně změní - sice se zostří a zjasní, ale též ztvrdne. Jakoby se ztratily všechny ty zajímavé a bohaté měkké odstíny a šumy, které tvoří významnou část krásy zvuku těchto fléten. Přirovnal bych to ke změně chuti u vyzrálého vína, které se destilováním promění na portské. Zesílí, chutná též dobře, ale ztratí mnohé ušlechtilé tóny a odstíny.
Mnohé flétny již svým přirozeným zvukem přímo vybízejí k nelakování. Jak s nimi ale nakládat v našich středoevropských sušších podmínkách, kdy vlhkost dechu působí silné rozpínaní? Nabízí se metoda napouštění vnitřku olejem, včetně postupného zahrávání flétny.
Tento proces jsem si sám pro sebe nazval "temperování".
Postup je následující: Směs kvalitního čistého minerálního oleje (bez zápachu a sklonu ke žluknutí) a aromatických olejů (které jsou antibakteriálni), je vtírána opětovně asi po dvou hodinách do předem zahřáté flétny, dokud flétna tento olej ještě přijímá. Následně je flétna zahrávána, a to většinou pomocí hlubokých tónů první oktávy. Tento postup se několik dnů opakuje, poté opět (po vyschnutí) jedenkrát za týden. Pak je již flétna udržovaná asi jedenkrát do měsíce kondičním vetřením olejového komponentu.
Je zajímavé, že po měsíci je flétna již dobře "zahraná", rozdíl je patrný. Subjektivné se mi zvuk těchto vybraných "temperovaných" shakuhachi líbí více než u těch tradičně lakovaných uruši lakem.
